Ackoliv (Quoique)

Dobre platí, omluv me, ríkám více , než si myslím ...  ackoliv
Tví prátelé jsou sympatictí, byla tam opravdu atmosféra ...  ackoliv
zaboren do pohovky, nevidel jsem utíkat cas ...  ackoliv
když jsi me probudila, nezvládl jsem se omluvit ...  ackoliv
uklidnilo me, že jsem videl, že jsem zustal poslední.
Bylo to o tolik méne grimas na rozloucenou.
Jejich drobné spolecenské hry me hodne pobavily,
každý v nich muže hrát, pravidla nejsou komplikovaná :
"zdá se ... jen mezi námi ...  z jistého zdroje ...  neopakuj to ...  nechal jsem si to ríci "

Jdete dnes vecer, bilancujeme  ... o všem, co se hýbe ...  jako tenori ticha
podporujeme malou výrecnost, až do príštího cerveného svetla.
Jdete dnes vecer, bilancujeme  ... k zápalné kouli ... obet je na prázdninách
když prijde na radu bránit, ani prstícek se nepohne.
 
Ne vážne, nelituji, dozvedel jsem se tolik vecí ...  ackoliv
je vždy zajímavé vedet, co si lidé myslí ...  ackoliv
práve nekolik kolujících zpráv, v hloubi nikdo na ne neumre ...  ackoliv
když prijde cas na kafe, je treba cukru na rozlomení ...
Od casu zavedení vnitrního telefonu se domovnice  zmenily,
už neleští schodište, blýskají se veceremi.
Ale neudivilo by me, že mi hvízdá v uších,
príšte až budu škodný a nebudu prítomen,
sud me jen ty vecery, ve svetle akce, jednou prítomen,
moc se tomu nepodobám.

Pokud jde o me, také bilancuji ... o všem, co se hýbe ...  bez opravdové zlomyslnosti,
abych urovnal prítomnost, aby me znovu obsloužili cerveným vínem
pomluva ... ani prstícek se nepohne ... závan moci
kdo te napadá, když chvástavost strílí lépe než rudá garda. 

Jdete dnes vecer, bilancujeme ... všechno, co se hýbe.
Jdete dnes vecer, bilancujeme ... arbitri elegance,
nevyjdeme z cerveného kartónu ... jdete dnes vecer, bilancujeme.
Bilancujeme ..  bilancujeme ...  všechno, co se hýbe ... Ackoliv !

Uvolni se (Lâche-toi)

Zdá se, že existují slova, která bys chtela slyšet,
slova, která se ríkají potichoucku, v nejnežnejších  chvílích.
Tedy pritiskni své ucho tesne k mým rtum,
a nech me hovorit, aniž bychom se dotýkali.

Jestli dnes vecer, máš chut na neco jiného,
ano dnes vecer, je treba, aby jsi se odvážila.

Uvolni se ..  uvolni se ..  jen tak..  se mnou
Nic není špatne .. noc je dlouhá ..
Všechny cesty vedou sem a všechno co spolu souvisí ..

Zavri oci a vyprávej všechno, co ti prochází hlavou,
vše, co jsi nikdy nerekla a my to snad udeláme.
Cítím Tvou ruku pricházet, sladce, tajne,
zastavuješ se, váháš, je to ze strachu nebo z neresti ?

Nebot dnes vecer, máš chut na neco jiného,
ale dnes vecer, by bylo treba snad, aby ses odvážila ..

Uvolni se .. uvolni se ..jen tak ..  se mnou
Nic není špatne .. noc je dlouhá ..
Tak je dopaden ten, kdo veril, že vezme .. tím, který umí cekat ..  Uvolni se. ..

Podrž me .. malá zábavná hra
Podrž me .. protože, máme veškerý náš cas.

Prohlížíš si me skrz kousky ledu ve Tvé sklenici,
pak oznámíš náhle, príkre, 
odkládáš, zveš me, vyhýbáš se mi, trváš na tom, uhýbáš,
naznacuješ slast "na lince života" 

Ale dnes vecer, mám chut na neco jiného,
ano dnes vecer, byl bych rád, kdyby jsi se odvážila ..

Uvolni se .. uvolni se .. jen tak ..  se mnou ..
Nic není špatne ..  noc bude dlouhá.
Tak je dopadena ta, kdo verila, že vezme .. tou, která umí cekat ..  Uvolni se. ..

Hýbej se ! (Bouge !)

Úsmev ..  nežádám od Tebe hodne, úsmev ...  to je všechno !
Aby mi rekl ..  jestliže se odvážím, že budeme moci  .. ješte všechno !
Už hodiny nic neríkáš, je neco co v nás umírá ?
Jestliže už neveríš, tím hure pro me ...
ale tím hure pro Tebe, pokud nechápeš

Je treba, abych se hýbal !
Než me všechno spoutá, než tento život už nebude více muj.
Je treba, abych se hýbal ... a chci, aby se pohybovala se mnou.

Riskuj ...  ríkala jsi mi to 7000 krát  ... denne !
Existuješ ... nikoho nepotrebuješ, urcite ne .. z tohoto nádvorí !
Mel jsem zaprášené srdce ..  to ty jsi me zvedla ze zeme,
nemela jsi strach, chtela si žít .. a nyní mi ríkáš, že už me nechceš následovat.

Je treba, abych se hýbal !
Než me všechno spoutá, než tento život už nebude více muj.
Je treba, abych se hýbal ... a chci, aby se pohybovala se mnou.
Není nic, co by nás zadrželo ..  slovo, jediné, vezmu Te s sebou.
Je treba, abych se hýbal ...  a chci, aby si se pohybovala se mnou.

Dusíme se, protože nemáme vzduch ... abychom snili o tom, co je treba udelat ...
všichni guru, znackoví kouzelníci, králové swingu, všeznalci, falešní králové ...

Je treba, abych se hýbal !
Než me všechno spoutá, než tento život už nebude více muj.
Je treba, abych se hýbal ... a chci, aby se pohybovala se mnou.
Není nic, co by nás zadrželo ..  slovo, jediné, vezmu Te s sebou.
Je treba, abych se hýbal ...  a chci, aby si se pohybovala s ...

Úsmev ... to je vše !                
Dokonce, abys mi rekla ..  jsi blázen !
Žádná chyba ... jsi to Ty !       
Ale mám strach ...  ver mi !

Lidé, kterí ztrácejí pamet ... kterí Ti vyprávejí jiný príbeh,
a jestliže mu veríš, tím hure pro me, ale tím hure pro Tebe, pokud nechápeš.

Je treba, aby ses hýbala ... než Te všechno spoutá, 
než tento život už nebude více Tvuj.
Je treba, abych ses hýbala ... a já se bude pohybovat s Tebou..
Dríve než nás všechno zadrží ..  slovo, jediné, vezmu Te s sebou.
Je treba, abych se hýbal ...  a chci, aby si se pohybovala se mnou
Hýbej se .. hýbej se .. hýbej se .. hýbej se ! Kdo, já chci, aby si se pohybovala se mnou !

Neodcházej (Pars pas...)

Clovek je sám, když je mu zle...  zajisté,
když clovek zvrací modr, príliš bledou jako stena
tato bolest, která Te svírá a já, který nemohu nic udelat,
to ticho, znám Te dobre, ríkáš tolik .. tolik .. když neríkáš nic

Mluv se mnou ... i když už vše vím,
mluv se mnou .. o všem, o nicem, ale o Tobe,
a dokonce i když máš ješte chut plakat,
i když máš ješte chut  si ublížit,
i když už v nic neveríš, dokonce ani svým slovum,
mluv se mnou .. neopouštej me, neopouštej sebe ..

Byli jsme blázni, byli jsme silní, žertovali jsme o všem, dokonce i o smrti,
ty, jehož sny mírily výše než mé,
ty, který jsi vedel to, co my se nedozvíme,
komu namluvíš, že jsi na konci cesty?
komu namluvíš, že opouštíš, že pochybuješ?
že už nechceš bojovat, že Tvé telo Te znechucuje?
mne ne, ne, ne, mne ne ..  vzpomen si .. vzpomen si .. 

Osvobodím Te odsud, rozbiji všechny dvere,
budu všude kricet, že je to smrt, která je mrtvá,
pujdeme lovit oblaka a dívky,
necháme je tancit, šlohneme vše, co se leskne,
tedy pokud máš ješte chut plakat,
a jestli chceš padnout na kolena a modlit se,
bude se modlit s Tebou k bohu, kterého nesnáším,
jen aby si zustal, jen aby si zustal .  jen aby si zustal ..

Promin mi, zbloudil jsem .. ale všechno mi prináší strach dnes vecer,
cas neco se dozvedet, cas milovat, je treba vše vrátit, vše ponechat,
komu budeš namlouvat, že jsi na konci cesty?
že opouštíš, že pochybuješ?
že Tvé telo Te znechucuje? Mne ne ..
Slyším .. Tvé srdce, které bije ..
Je to silnejší ..  je to silnejší než to ..
Mluv se mnou .. poslouchám .. Tvé srdce, které bije ..
Je to silnejší ..  je to silnejší než to ..
Neopouštej .. jsi silnejší než to ..
Ale neodcházej .. neodcházej .. neodcházej ..

I presto jsem tady (J' suis quet même là...)

Vím dobre, že to není snadné videt muže, kterého milujeme, tak krehkého,
vím dobre, že mám svuj podíl na chladu ve Tvých ocích,
snad jsem Te zradil, urcite jsem lhal
nevím, cím jsem chtel být, ale kdo to vlastne ví ..
Bylo zde místo pro Tebe, a byla jsi to Ty, kdo si ho vzal,
i když jsem si nenašel cas, abych Te lépe poznal.

I presto jsem tady ..  i presto jsem tady,
sám nehybný, sám neobratný
navzdory všem mým zpoždením, žijeme stejný príbeh,
nyní jsem tady ..   pokud me chceš

Prijdou složitá probuzení, slova vyrcená pro nic,
všechny ty neužitecné nástrahy, které delají zle, ale které nedelají nic,
pak strepiny smíchu, o tolik silnejší než my,
že se nakonec odvážíme ríci, že se milujeme a pak je to všechno.
Zajisté byly zde neprítomnosti, byly zde pochyby,
vrátíš-li mi svou duveru, už se více na ceste neztratím.

I presto jsem tady ..  i presto jsem tady ..
sám nehybný, sám neobratný,
tak silne jsme tomu verili..  je normální, že tomu stále ješte verím,
nyní jsem tady ..  pokud me chceš.

Tak prijd, promluvíme si, chceš.
Nerekli jsme si všechno, zasloužíme si víc,
Tak prijd, je treba, aby to vypadalo.
Budu Te milovat, budu Te milovat, slibuji Ti to !

I presto jsem tady ..  i presto jsem tady,
podívej se na me, je treba, abys mi verila,
kdyby slova, která mi schází, chtela vylézt ze své skrýše,
uvidíš .. budu tam.

I presto jsem tady ..  i presto jsem tady..  i presto jsem tady
podívej se na me, tolik jsme si verili,
je normální, že tomu stále verím ..  jsem tady ..
ano, opravdu tady !
Jsem tady ..  pokud me chceš ..

Cekali jsme na Tebe (On t'attendait)

Prijde mi smešné potkat Te náhodou,
sklopíš oci, jeden by rekl, že ti vadí me znovu uvidet,
odkud jdeš  .. konecne, jako obvykle, to co se ríká,
dokonce i když se ríká, že svuj život máš rád méne a méne.

Ahoj chlapce, zdá se, že se potloukáš s trochu bizarními  lidmi,
že Tvé noci jsou dlouhé a Tvuj úsmev má zpoždení,
co deláš se svým životem ..
nikdo na to nekašle ..  navzdory všemu, co ríkáš.
Neprišel jsi na schuzku,
byli tam všichni, mluvilo se o Tobe a o všem.

Cekali jsem na Tebe  .. proste
není treba nechat  .. príliš casu
cekali jsme na Tebe ..  jako drív
kde jsi .. nyní ..

Kam zmizel ten typ, který chtel predelat svet ..
který nám rekl, že všechno máme nechat za sebou,
že se podobáme, že máme “stejne velkou držku”
ale že je treba vždy být pohromade, když je clovek sám. 

Ten, který naplnil naše životy, napnul naše plachty,
ale nikdy nedal svou lod pod hvezdy,
poslouchali jsme Te,  posunovali jsme se vpred,
tak prestan opakovat, že jsi všechno podelal,
prišli jsme Te hledat,
není to náhoda, že jsme na Tebe dnes narazili. 

Cekali jsme na Tebe .. jednoduše
není treba nechat .. príliš casu
cekali jsme na Tebe ..  jako drív
jsme tady .. nyní 

Cekali jsme na Tebe  ..  jednoduše
není treba nechat  ..   príliš casu
cekali jsme na Tebe  .. jednoduše
jsme tady ..  cekáme na Tebe

Cemu veríš ... (Qu'est-ce que tu crois...)

Dámy a pánové, dobrý vecer !

Trochu ticha, všichni prítomní,
vysílání zacíná : "Život z profilu ".
Pan Dupont zabil svou ženu.
Naše otázka : mužeme hovorit o dramatu ?
Praštil ji trubkou, je pripraven to udelat znovu po reklame.
Vy všichni u minitelu : jsou ženy verné ?
Odpovezte : pravda nebo lež ? Realita se stává show ...

Cemu veríš ? Všemu, co se ríká, všemu, co se neríká.
Dnes vecer, je to show podle Tvého výberu.
Cemu veríš ? Je treba se mít na pozoru, dnes vecer se na Vás dívá televize !

Trochu ticha, všichni prítomní,
vysílání zacíná : " Smrt z profilu "
Dnes vecer pan Dupont vyjde z vezení.
Cesta naše skupinka ho ceká již dvacet let.
V prímém prenosu, dnes vecer se jeho syn pomstí ... Díky komu ? Díky "Eclair Orange " !
Vy všichni u minitelu : potrebujeme konec, ale jaký ?
Je to na Vás rozhodnout, Audimat vyletí !

Cemu veríš ? Všemu, co se ríká, všemu, co se neríká.
Dnes vecer, je to show podle Tvého výberu.
Cemu veríš ? Je treba se mít na pozoru, dnes vecer se na Vás dívá televize !

Ale nekdy jsou pruzkumy krvelacné, Váš výber je pro me bez odvolání,
dnes vecer ustoupím do pozadí, nekdo jiný zaujme mé místo.
Ale než odejdu ..   zemru pred Vámi !

Cemu veríš ? Podívej se na me nebo me zabij.
Dnes vecer je to show dle Tvého výberu.
Cemu veríš ? Jsem jen motýl, dnes vecer
zemru v Tvém nárucí !
Cemu veríš ? Podívej se na me nebo me zabij.
Dnes vecer je to show dle Tvého výberu.
Cemu veríš ? Je treba se mít na pozoru, dnes vecer se na nás dívá televize !
Cemu veríš ...  cemu veríš ...  cemu veríš ?
Jsem jen motýl, dnes vecer zemru v Tvém nárucí !
 
Cemu veríš ....

Kolik zdí... (Combien de murs...)

Nejdríve kámen, který létá v úlomcích,
podivný prach, pak rachot,
vyjdete ven, probudte všechny lidi,
kterí mají schuzku už tak dlouho.

Zed spadla, muž se obrací.
Snil ? Je to stránka, kterou otácíme ?
Hluk už beží od mesta k mestu,
objímáme se, pláceme, on zustává nehybný ..

Je to on, kdo ztrácí hlavu, kdo blázní ? 
Dokonce i když jeho srdce má velkou radost, jeho oci jsou nevýrazné.
Kolik brnení, kolik masek, kolik hrobu,
kolik zdí se skrývá za zdí, která padá ?

Slzy se mohou kutálet, nikdo se neotácí,
historie opouští stránky, od kterých se odvracíme,
o jaké svobode to mužeme hovorit,
když se deti prijdou zeptat ..
" Zdi, která máme v hlave, 
jsou vyšší než ty Vaše, snad.
Proc je nikdo nezastaví .. nikdy !
Urcite je rozbijeme,
ale nikdy  nevymažeme
to, co zanechají vyryté"

Zapomnel jsem ironii našeho príbehu,
zapomnel jsem, že máme tak krátkou pamet,
kolik slz, kolik nenávisti, kolik hanby,
kolik zdí se skrývá za zdí, která padá ?

Jsem to já, kdo blázní ? Odpovezte mi, mé oci jsou nevýrazné,
Ve jménu koho  vybíráme nevinnost ?
Ve jménu jaké svobody, jaké pruhlednosti ?

Kolik zdí ..  kolik zdí ..
kolik slz, kolik masek, kolik studu,
kolik zdí se skrývá za zdí, která padá ?

Kolik zdí ..  kolik zdí ..   kolik zdí ..

Nechat se milovat (S' laisser aimer)

Obraz ozárený sluncem, trošku krehký,
bezcenný cas, který jsme strávili hledáním toho druhého,
od bláznivých schuzek k schuzkám zmeškaným,
príbeh, který privádí do blázince, když clovek neumí hrát.
Je to pravda, mohli bychom zajít trochu dál,
dojít snad až na konec, kdo ví .
Celou dobu výmluvne mrkáme na osud,
hm, vidíš, osud .. jednoho dne, je mu to jedno.

Ale já jsem krácel príliš rychle,
a mluvil jsem príliš nahlas,
abych zabránil tomu, že budu opomenut,
abych se vyhnul ránám osudu.
A plakal jsem o trochu déle,
pred své oci jsem položil Tvé ruce.
Kdybych vyhrál ostatní bitvy,
udelal jsem možná všechno pro to, abys odešla.

Procestoval jsem vše, križoval nemálo cest,
omyl prírody .. trochu jako Ty, bezpochyby.
Príliš jsme se chránili .. príliš strachu, príliš mladí, co já o tom vím ..
Hledali jsme príliš daleko, a pritom úplne jednoduše stacilo
nechat se milovat .. nechat se milovat ..
Ale vzal jsem si u Tebe tu sílu, která mi chybela,
abych došel tam, kde jsi me necekala.

Krácel jsem ješte rychleji,
zpíval jsem ješte hlasiteji,
abych zabránil tomu, že budu opomenut,
abych utopil své výcitky svedomí.
Ano, plakal jsem o trochu déle,
pred své oci jsem položil Tvé ruce.
Kdybych vyhrál ostatní bitvy,
kdybych udelal  všechno pro to, abys odešla.
Nic jsi nepochopila, když jsem dával,
nic jsem se nenaucil, když jsi odešla.
A z nejkrásnejší knihy obrázku,
jsem vytrhl poslední stránku. 
Škoda ..

Hraj , doktore , hraj ! (Joue, Docteur joue !)

Haló, to jsem já ... Nebudím Te ? Vím, je príliš pozde ... Cin pokrytce ...
Chceš spát ? Nechám Te spát .. Mej krásné sny ...  Mé uplynuly !

Už není nikdo, kdo by me poslouchal a bar bude zavírat.
Nemožné jít si lehnout ...  práve ted mám chut se potloukat ...
Tedy od krámu ke krámu, noc bude pravdepodobne "hrozná"
6000 hranic od Tebe a Ty mi neodpovídáš ..
Život je ale hezký !
New York se rozpaluje pod zrzavým mesícem
52.ulice, Midtown, uvnitr Road House
Servírka se pohybuje pod svou bluzou ... Doktor John zpívá blues,
vyvolává to bušení mého srdce, ale  ... ale je to bolestivé

Hraj, doktore, hraj !
Hle jeden doktor, který umí udelat melodii se tremi akordy.
Hraj, doktore, hraj ! Hraj, doktore, hraj !
Všechny své trampoty jsem nechal tam na druhé strane more.
 
Malá procházka do kavárny Wha ... Haló Joe, jsi tam ?
Mezi dvemi nápoji Corona, myslím celou dobu na Tebe.
Jdeme, podej mi svou kytaru ...  dojdeme velmi, velmi daleko.
Pokud noc uzraje ...  vrátíme se dnes vecer
zavreme se v tom sklepe ... dobrovolní veznové
tech doktoru, kterí umí lécit Tvé trampoty.

Pojd sem, doktore ! Verím Ti ...  Nachová mlha je v mé modré
vyvolává to bušení mého srdce, ale  ... stále stejná bolest ...

Hraj, doktore, hraj !
Hle jeden doktor, který umí udelat melodii se tremi akordy.
Hraj, doktore, hraj ! Hraj, doktore, hraj !
Mezi Tvým rytmem a mým blues, práskneme do bot, dobrá zpráva ! 

Hraj, doktore, hraj !
Hle jeden doktor, který umí udelat melodii se tremi akordy.
Hraj, doktore, hraj ! Hraj, doktore, hraj !
Všechny své trampoty jsem nechal tam na druhé strane more ... Pojd sem !

Hraj, doktore, hraj !
Všechno pujde dobre ...

Budeš se mnou tancit ? (Est-ce que tu danseras avec moi...)

Na kovralu, dva, tri casopisy,
velký modrý svetr, nejaké sklenice, povalující se,
ucho prilepené na rádiu,
typ, který vríská, aby se vrátila.

Je to blázen, tomu cloveku chybí stud,
jiste stejne jako mne, až budeš odcházet,
ostatne odešla jsi za chvíli,
už se mnou nebudeš tancit.

Krácím z pokoje do pokoje, abych zašlapal vzpomínky,
pak ten šanson, mám plné zuby toho, abych ho  poslouchal ..
Hej, pevce, je treba, abys reagoval.

Uslyší Te, vrátí se, rekneš ji, že jsi cekal jenom na to,
nedostatek hrdosti Te rozesmívá,
ale ona tancí tak dobre s Tebou ..

A pokud Vám chybela slova a Vaše oci Vám lhaly,
možnost žádat všechny omluvy, to není to, co naplnuje život.

Položíš ji tolik otázek, ale jediná, na které Ti záleží,
ostatne je to název Tvého šansonu,
je : budeš tancit se mnou..   budeš se mnou tancit ..

Tvuj modrý svetr je celý pomackaný z toho, jak mi sloužil jako polštár,
urcite se vrátíš pozde .. to není duležité, budu Te milovat se zpoždením.

Budu Ti vyprávet o zpevákovi, takový typ, mnohem smutnejší než já,
typ, který udelal spoustu chyb,
ale který by s Tebou dobre tancil, ale který tancí dobre jen s Tebou,
budeš ješte tancit pro me  ..

Dole na schodech (En bas des marches)

Sedela dole na schodech, jako oprená o svuj život,
na jejích tvárích nekolik stop príbehu, který skoncil špatne.
Sedela na okraji sveta, naslouchala vterinám,
které zní, aniž by cokoliv rekly, které dokonce už nehovorí ani o budoucnosti.
 
Cekala, cekala .. že prijde úsmev a položí se
doprostred jejích snu, dríve než se zvedne noc.
Hledal jsem, neobratný, hloubku jejího pohledu,
neco k pochopení jejího príbehu.

Nabídla mi behem nekolika hodin veškerý tlukot svého srdce,
znovu postavila za jednu noc zámky z písku ze svého života.
Celý ten strávený cas, aby ses dozvedel o úskocích, aby ses nenechal vzít,
aby ses bránil, když prší nazdarbuh, bláznivým hrám. 

Smála se, plakala .. aniž ji kdy stékaly slzy,
dala by vše za jedno gesto, za jeden pohled,
který ji tolik chybel,
mluvila o tom príliš, dokonce v narážkách,
jako ztracené díte, které hledá své místo na fotce.

Mela srdce na tisíc kousku a nikoho, aby ji zavedl výš,
strávila zde všechny své noci cekáním, nevím na koho,
v jáme toho lužka hazardu, hledala duvod tomu verit,
humor jako poslední zdvorilost, stud princezny.

Sedela dole na schodech jako oprená o svuj život,
ten obrázek pred mými ocima, který me tak dlouho následoval.

Sedela dole na schodech ..

Zítra celý svet ! (Demain le monde !)

Zmítáme se v kulisách ... je to jen telocvicna, ale jednoho dne budeme v Zénithu,
neschopni udržet rovnováhu ... ale když to udeláme, nikdo nevidí rozdíl.
Režisér, velký žvanil, nám ríká, že už to trvá hodinu, že už není cas.
Tma v sále, všichni na svých místech, už nežertujeme ... otevrete bál, bud to projde nebo to krachne.

Dobrý vecer Strasbourg ! Na nohy Cherbourg !
A pokud kamión nebude mít poruchu, zítra budeme ve Villeurbanne.
Bál v Mulhouse ! Svatba v Toulouse !
Vcera "kermesse" v katakombách, dnes vecer "M.J.C."  v Colombes.
Zítra svet !

Wow !  Show je velmi horká ..  ale na co navážeš, když jsi zapálil piano ?
Dobrá zpráva, volají nás zpet ! Už nevíme, co hrát, pustíme se do písne  "Matka Michele"
Pak v lóžích hodina chvály
" Bylo to komictejší ale méne tanecní než Pierre Desproges".
Je treba udelat fotku s domácím.
Ríká : " Uvidíme, jestli se to prihodí, jednoho dne se stanete velkými .. "
Ale ve chvíli, kdy odbije dvanáctá, náhle máš víc než chut,
láska, která Te ceká venku a bar, který ješte funguje.
 
Dobrý vecer Béziers ! Díky Angers !
Svlecená šatnárka hledá kožené slipy, pobité hrebíky.
Dobrý vecer Nanterre ! Ahoj Quimper !
Vcera galeje, dnes vecer krásné vlny ... vcera tmavovlásky, dnes vecer blondýnky.
Zítra svet !

Dnes vecer jsme hráli moc špatne, ale je treba videt i dobré stránky.
pokud jsme ................, to znamená, že nám je neukradli

Ahoj Toulon !  Na nohy Lyon !
Další vecer koncert v Avignon, byli jsme dokonce na jeho Moste.
Rock v Roquefort ! Výlet do Tréport !
Vcera jsme meli nóbl život v Charente, dnes vecer proplaveme Gironde.
Dobrý vecer Vesoul !  Halo La Bourboule !
Nepricházíme abychom Vám ukradli holky, jen rocková kapela, která rychle odejde.
Dobrý vecer Marseille ! Zítra Créteil !
Nekdy se Ti cesta zdá dlouhá, co chceš, abych Ti odpovedel ?
Zítra svet ...  zítra svet ...  zítra svet ...  zítra svet !

Nic co bych ztratil (Rien à perdre)

Posad se na dve vteriny, potrebuji s Tebou mluvit,
noc byla dlouhá, zkus me poslouchat,
predstíral jsem, že odcházím, nešel jsem príliš daleko.
Príbeh, jak z toho vyjít, clovek zvolí jakoukoli cestu,
hledá, jak se vyhnout všem pohledum, kterých se obává.
Je težké vyznat, že už nenacházíme svou cestu.
A i když deláme vše, abychom skryli, to co je videt,
mužeme to na krásne zkusit, vždy oklameme jen sebe..

Zvláštní pocit, vzdaluji se sám sobe,
neco, co mi uniká, pokaždé o trochu víc,
nebudu bilancovat, to co je dobre a to co je špatne,
príliš dlouho procházím životem a vinu svaluji na jiné,
strávil jsem tolik nocí, abych zamaskoval své obavy,
v prostredí nevyrceného, abych se smál svým chybám,
abych behal jako blázen bez sebemenšího limitu.
Dokonce i když padnu na kolena, dokonce i když vše ubíhá príliš rychle.

Nic co bych ztratil ! Nemám nic, co bych ztratil !
Hraji svuj život jako kdokoli jiný.
Nic co bych ztratil !  Krome sebe samého.
Zapomenout pod všemi temi svetly, že to nejlepší zbývá ješte udelat.

Nadbytek duvery, prebytek pochybností,
nadbytek shovívavosti, každý svou cestou.
Bojoval jsem, abych se dozvedel, to co mi nebylo receno,
abych pochopil, že ostatní nikdy neví , to co potrebuješ.
Nemám jistotu, prst vztycený nahoru,
jen neklid tvárí tvár darebákum.
A jestli muj hlas me unáší, když nenacházím svá slova,
jen celem k nenávisti mohu stoupat výš.

Nic co bych ztratil ! Nemám nic, co bych ztratil !
Hraji svuj život jako kdokoli jiný.
Nic co bych ztratil !  Krome sebe samého.
Zapomenout pod všemi temi svetly, že to nejlepší zbývá ješte udelat.

Abych mohl existovat (Pour exister)

Strávil jsem tolik casu ohlížením se dozadu,
abych videl procházet lidi s prchavým úsmevem,
strávil jsem tolik nocí, abych tomu všemu utekl,
abych bežel  vstríc svému životu, abych se nezbláznil,
abych zkrížil osud tvorený z nenávisti a nudy.
Slzy prolité pro nic, uprostred noci,
snad jsem hrál svuj život pod bláznivými svetly,
ale vždycky jsem si myslel, že to nejlepší ješte zbývá udelat.

Abych existoval, abych vyhrál
všechny bitvy, které me cas nutí hrát,
abych vydržel, navzdory nejhoršímu,
pesti zataté, aniž bych cokoliv rekl,  abych se naucil trpet.

Zkoušel jsem porozumet, když mi nic neríkali,
byl jsem povinen se bránit, když to zašlo príliš daleko,
nekolikrát jsem musel spadnout z takové výšky,
abych se dozvedel, že ostatní nevedí pro Tebe.
Všechno o me bylo receno, dokonce i pravda.
Vzdoroval jsem všem jejich zákonum, ale nemohl jsem se jim vyhnout.
Ty úsmevy, ze kterých šel nekdy až strach,
ale které ze me udelaly nejbláznivejšího herce.

Abych existoval, abych vyhrál
všechny bitvy, které me cas nutí hrát,
abych vydržel, navzdory nejhoršímu,
pesti zataté, aniž bych cokoliv rekl,  abych se naucil trpet,
abych existoval.

Strávil jsem tolik hodin a ptal se sám sebe proc,
mé nejkrásnejší omyly byly vždy pro Tebe.
Vidím Ti dobre na ocích, že už jsi odešla,
už me neposloucháš, muj život pokracuje.

Abych existoval (4)
Abych existoval, abych vyhrál
všechny bitvy, které me cas nutí hrát,
abych vydržel, navzdory nejhoršímu,
pesti zataté, aniž bych cokoliv rekl,  abych se naucil trpet,
abych existoval ...